Multilingual Folk Tale Database


Κόραξ καὶ ἀλώπηξ (Αἴσωπος)

Vrána a liška De raaf en de vos
Antonín Jaroslav Puchmajer unknown author
Czech Dutch

Na vysokém dubě,
sýrec držíc v hubě,
paní vrána seděla,
sýr ten snísti hleděla.
V tom jej liška ucítivši,
honem z doupy běžela
a se k vráně přiblíživši,
tuto řeč jí držela:
»Jak jsi pěkná, sestro zlatá,
jak jsi všecka pěkňounká!
žlutá, modrá, kropenatá,
červená a bělounká!
Kdybys hlas jak peří měla,
věz, to bych ti věřit chtěla,
žes ty nejpěknější ptáček
v lesích nasich ohniváček.«
Vrána, jíž ta marná chvála
pravdivou se býti zdála,
chutě zazpívati chtěci,
sýrec z huby pustila,
jejžto liška uchopěci,
takto k vráně pravila:
»Ne tvůj, bloude, hlas a peří,
ale sýr mi libě voní!
Pochlebníku kdo со věří,
věz, ze pozdě bycha honí;
podruhé ty, majíc syra,
střez se lišky hůř než výra!«

Een hongerige raaf zat in een vijgenboom, en omdat hij bemerkte dat ze nog steeds hard waren, wachtte hij tot ze rijp waren. Een vos zag hem daar als versteend zitten en vroeg naar de reden, en, toen hij die had gehoord, zei: “Het is een vergissing om je aandacht te richten op hoop. Hoop kan je alleen teleurstellen, het zal nooit je buik vullen.”



Change: Change: