Multilingual Folk Tale Database


Κόραξ καὶ ἀλώπηξ (Αἴσωπος)

Dhelpra dhe korbi O havranu, sýru a lišce
unknown author Václav Hollar
Albanian Czech

Te një lis sipër në majë, zoti korb qëndroi të hajë, një copër djathë që mbante në sqep. Kur nisi ta hante, shkon një dhelpër e mallkuar, se i ra erë djathi i vjeshtuar, dëshiron ta hajë vetë, dhe i tha korbit me bisht përpjetë:

“Mirëdita, mik i vjetër, bukurinë tënde nuk e ka zog tjetër, me pendë të bardha; në di të këndosh, përmbi zogj të tërë do të mbretërosh”. Të tregojë zënë, zoti korb gërhiti, dhe lëshoi djathit, po dhelpra ia priti, e korbit i tha:

“Dëgjo, o budalla, ata që lëvdojnë, me gjë të botës duan të rrojnë. Zot, kjo këshillë që të rrëfeva, sot vlen më tepër se cop’ e djathit që të rrëmbeva...”.

Dhe iku me bisht përpjetë. Korb i shkretë, korb i mjerë, u turpërua, dhe u betua, të mos gënjehet dhe tjetër herë.

Lidé, kteříž pochlebníků a řečí lahodných podávajících slova přijímají, oklamáni bejvají. Jakož tato rozprávka ukazuje.

Havran, vzav sejr na vokně, letěl s ním na jeden vysoký strom. Uhlédavši jej liška, zachtělo se jí toho sejra. I promluvila k němu lahodnými slovy, řkoucí: "O havrane, kdo jest tobě podobný? Neb žádný pták nemá takového peří, jako ty. A nevím, aby pěknější pták mohl nalezen býti, kdyby toliko k té kráse nějaký hlas měl; než tak mám za to, že máš hlas přiobhroubný." Havran se radoval z té marné chvály, a chtě se více zalíbiti a hlas svůj okázati, vztáhši krk, silně zkřikl. A jakž ústa odevřel, hned mu sejr vypadl. Ten pochytivši chytrá a lstivá liška, rychle jej pohltila. Teprvá havran přestal, porozuměv tomu, že slova té lišky líbezná s lstí a nevěrou byla smíšená.

Protož napomíná tato báseň obecně, pochlebníkův aby se střáhli a jich se varovali.



Change: Change: